Spisovatel mezi námi

20/09/2022

Zjištění, že se mezi našimi zaměstnanci nachází někdo, kdo píše a vydává knížky, bylo pro mě velkým překvapením. Překvapení bylo o to větší, když na mě pan Google po vyťukání jména Jaroslav Irovský vyplivnul seznam osmi knižních titulů a dvě otextovaná alba známé zlínské kapely Premier.

Navzdory zařazení MK v Praze mezi pozoruhodné současné autory či chorvatským literárním časopisem Artiluacije mezi osm významných českých spisovatelů se za spisovatele nepovažuje. Říká, že je jen obyčejný kluk, který občas něco napíše a vydá. Chtěla jsem se o tomto „píšícím klukovi“, který v Remarkplastu již od května 2015 vypomáhá na pracovišti nožových mlýnů, dozvědět něco víc. Byla jsem proto velmi ráda, když na mou žádost o rozhovor odpověděl kladně a já se mohla v olomoucké kavárně začít ptát….

Jaroslave, první otázka je asi jasná: Jak jste se do Remarkplastu vlastně dostal?

Pracoval jsem jako redaktor a korektor v jednom magazínu, jehož činnost jsme bohužel museli kvůli odchodu pár kolegů z redakce ukončit. Hledal jsem nějaký dočasný přivýdělek a zareagoval na inzerát, v němž Kamil Čech hledal výpomoc na mletí v Novém Jičíně. Původně jsem chtěl vydržet maximálně tři měsíce, a jak vidíte, jsem v Remarku už osmým rokem. 🙂

Co Vás na práci zde tak baví?

Je tu dobrý kolektiv, mám volnost, co se času týče, a vlastně i klid. Nikdo po mně nic moc nechce. Jen házím plasty do mlýnu a snažím se být pečlivý a plnit normy. V období tvorby mám navíc i prostor na vytváření příběhu, a to se pak ocitám ve vlastním světě. Takže zatímco na mě mluví předák nebo se mi kouří ze zacpaného mlýnu, já nic z toho nevnímám a vesele si házím dál. 🙂

A jak jste se dostal k psaní?

Od dětství jsem hodně četl. A čím víc jsem knihy četl, tím víc jsem toužil je i psát. Táta byl ovšem profi fotbalista, a já chtěl jít v jeho stopách. Čtyři operace pravého kolene mi ale daly stopku, a tak jsem se začal věnovat autorské tvorbě, byť ji i nadále považuji především za svou zálibu.

Jak byste popsal téma svých knih?

Jde o autobiografickou tvorbu. Dá se říci, že: Píši o životě i o tom, co se denně děje kolem nás.

Vaše knihy mají na Databázi knih krásná hodnocení. Přesto Vás ale čtenáři příliš neznají. Čím to?

Nejsem mainstreamový autor. Vydávám knihy u malého nakladatelství a v limitovaných nákladech. Některé knihy jsou k dostání i v knihkupectvích, některé zas pouze u mě. Takže jsem takový… nezávislý autor, plavající si v undergroundových literárních vodách.

Jaroslav Irovský a jeho kniha Psí život

Novinka Psí život, kterou jste vydal v červnu, má ale velký úspěch.

To ano, rozprodala se již v prvních čtyřech týdnech, v knihkupectvích šlo o jednu z nejprodávanějších knižních novinek. Některá z nich jí dokonce přiřadila štítek Bestseller. Po dotisku už je však k dostání pouze přímo u mě. Zájem o ni je stále velký, takže v poslední době po celé dny jen píši věnování a běhám na poštu, zatímco kolegové mi mou absenci v práci předhazují s dotazy, kde se zase flákám. 🙂

Pomáhá tomu i spolupráce s droždínskou organizací Jezevčíci v nouzi, pečující o nemocné jezevčíky?

Ano, moc. Z každého prodaného výtisku posílám organizaci 50 korun. Především jsem rád, že ačkoliv si spousta lidí pořizuje knihu hlavně kvůli podpoře JVN, nakonec mi píší, že se u četby moc bavili.

Ví se o vás, že jste spíše samotář a hodně času trávíte v přírodě. Kde to máte nejraději a co pro vás pobyt v přírodě znamená?

Nejsem si jist, zda se to o mně ví, na lidi totiž jako samotář a introvert nepůsobím, ale je pravdou, že 95 % svého volného času o samotě trávím, protože ji mám mnohem raději než výskyt ve společnosti. Což je vtipné, když mívám i autorská čtení, viďte? 🙂 Nejraději a nejčastěji prchám do Jeseníků, které jsou mým nejmilovanějším místem. Nabízejí mi klid, ticho, zmíněnou samotu, krásné výhledy a na druhou stranu při tamních túrách čerpám ztracené síly. Do pár let bych v nich rád zakotvil natrvalo.

V mládí jste hodně sportoval, jsou tedy vaše toulky přírodou v ostrém tempu?

To ne, já si rád užívám vše výše zmíněné, a to pak není důvod někam spěchat. Navíc se mé koleno rychle unavuje, natéká a dost bolí, takže se mi občas stává, že poslední třetinu 30kilometrové túry kulhám. Ale i tak se dál toulám, jak se dá, hlavě to pomáhá.

Doporučil byste nám nějakou podzimní procházku nebo túru?

Jeseníky jsou na podzim nejkrásnější. Já osobně mám moc rád trasu Jeseník – Obří skály – Šerák – Keprník – Vozka – Červená hora – Kouty nad Desnou. Do hor jezdívám pouze sám, ale když už udělám velkou výjimku, beru svého hosta právě na tuto túru, i kvůli výborným borůvkovým knedlíkům na Šeráku.

Jarda a Premieři

Otextoval jste dvě i dvě alba kapely Premier. Jakou hudbu rád posloucháte? Hrajete i na nějaký hudební nástroj?

Hrával jsem na bicí ve dvou kapelách, ale jsem samouk a moje dovednosti byly a stále jsou mizerné. I tak mám ale z tohoto období krásné zážitky, např. odehraný koncert před zaplněnou brněnskou Flédou, kde jsme v roce 2014 předskakovali skvělé pražské thrash-rock’n’rollové kapele Hentai Corporation.

A co rád poslouchám? Mám dost vyhraněný vkus. Na jednu stranu mám rád instrumentální post-rock jako God Is An Astronaut, U137, Lights & Motion, u kterého relaxuji, na druhou post-hardcore či punk jako La Dispute, Touché Amoré, Being As An Ocean, Rise Against a mnoho dalších, což mě zase nabíjí energií. Z českých mám rád pouze fenomenálního, žel již zesnulého Davida Stypku. Domácí mainstream mě nebere.

Vy jste se rozhovoru dlouho vyhýbal, navíc i odmítáte návrhy k vystoupení na firemních akcích. Proč?

Protože do práce jezdím obsluhovat mlýny. Není třeba, abych o sobě roztruboval, že píšu knížky.

Nakonec jste ale svolil.

Tak vidíte, jaký jsem měkkouš. 🙂 Snad si mě o přestávce nebudou kolegové příliš dobírat.

Mohlo by se vám také líbit

V naší firmě a v okolí se stále něco děje. Mrkněte na některý z našich dalších článků a přečtěte si zajímavosti ze světa Remarkplast.

Remarkplast Holding se zapojil do charitativního běhu pro Světlušku

Remarkplast Holding se zapojil do charitativního běhu pro Světlušku

Víte, že ty nejlepší nápady vznikají ve firemní kuchyňce u kávy? Nápad zúčastnit se společně nějakého běžeckého závodu pochází právě odtamtud. A proč zároveň neudělat něco pro dobročinnost? Tak se zrodil plán – zapojit se do charitativního běhu pro Světlušku,...

Abychom dovedli pomoci

Abychom dovedli pomoci

V průběhu ledna u nás probíhalo školení první pomoci. Doufejme, že osvojené znalosti budeme používat co nejméně, ale jsme rádi, že je máme.